Jen za posledních dvanáct měsíců bylo podle statistik České národní banky založeno 25 nových realitních fondů. Celkový počet těchto investičních nástrojů tak stoupl na 170, což představuje čtrnáctiprocentní meziroční nárůst. Ještě před několika lety šlo o okrajový segment, dnes jde o jeden z nejrychleji rostoucích investičních trendů.

Developeři jako noví investiční manažeři

Do zakládání fondů se pustili velcí hráči jako Crestyl, JRD, Panattoni nebo Reico. Ti všichni vycítili, že poptávka investorů po nemovitostních aktivech roste. Fond se tak stává prostředkem, jak financovat další projekty, a zároveň atraktivní možností pro širokou veřejnost, která nechce či nemůže investovat přímo do bytu nebo domu.

Výhodou fondů je dostupnost – i s menší částkou lze vstoupit do investice, která by jinak byla pro jednotlivce nedosažitelná. Investoři navíc profitují z diverzifikace, protože fond zpravidla spravuje více projektů. Na druhou stranu, riziko částečně přechází na investory, kteří nesou zodpovědnost za případný pokles hodnoty aktiv.

Poptávka převyšuje nabídku

Situace na realitním trhu stále ukazuje výrazný nesoulad mezi poptávkou a nabídkou. Bytů je nedostatek, stavební aktivita nestačí pokrývat potřeby obyvatel a ceny nemovitostí se drží vysoko. Tento stav nahrává právě fondům, které získávají prostředky na další výstavbu a expanzi.

Ekonomové upozorňují, že tento trend přináší nejen příležitosti, ale i rizika. Pokud by se hospodářská situace zhoršila a poptávka po bytech klesla, mohlo by to ohrozit výnosnost fondů. V současnosti však investoři hledají alternativy k tradičním nástrojům, protože úrokové sazby klesají a výnosy na dluhopisech či spořicích účtech slábnou.

Kam směřují investice

Realitní fondy se zaměřují především na rezidenční bydlení, kanceláře a průmyslové haly. Největší zájem je však stále o bytové projekty, protože poptávka po bydlení je v Česku dlouhodobě vysoká. Developeři tak získávají prostředky na nové projekty a investoři možnost podílet se na růstu hodnoty nemovitostí.

Propojení s dalšími investicemi

Realitní fondy se stávají součástí širší investiční strategie Čechů. Ti kromě nemovitostí stále více sledují také akciové trhy a alternativní aktiva. Jak ukazuje článek o vývoji české ekonomiky a růstu HDP, makroekonomické prostředí je pro investory klíčové. Dalším souvisejícím tématem je vliv legislativních změn na podnikání OSVČ, protože právě daňová pravidla mohou ovlivnit zájem o investiční produkty.

Co čekat do budoucna

Pokud bude trend pokračovat, lze očekávat, že počet realitních fondů v Česku ještě poroste. Zájem investorů je enormní a developeři hledají kapitál pro nové projekty. Přesto bude důležité sledovat, zda nedojde k přehřátí trhu a zda se fondy dokážou vypořádat s případným zpomalením poptávky po nemovitostech.

Pro investory zůstávají realitní fondy zajímavou alternativou – spojují relativně stabilní výnosy s možností podílet se na růstu hodnoty nemovitostí. Vždy je však nutné vnímat i rizika a vybírat fondy s kvalitní správou a transparentní strategií.

Průměrný starobní důchod v roce 2024 přesáhl hranici 20 tisíc korun, což je o několik tisíc více než před třemi lety. Tento růst je výsledkem nejen pravidelných valorizací, ale i mimořádných úprav, které vláda schválila kvůli vysoké inflaci. Senioři tak dokázali alespoň částečně držet krok s rostoucími cenami potravin, energií a služeb.

Na druhé straně však stojí invalidní důchodci, jejichž průměrná penze se pohybuje výrazně níže – podle stupně invalidity v rozmezí od 9 do 14 tisíc korun měsíčně. A právě zde vzniká zásadní disproporce: lidé, kteří kvůli zdravotnímu stavu nemohou pracovat, jsou odkázáni na nižší příjem, který jim často nestačí ani na pokrytí základních životních nákladů.

Invalidní důchod pod drobnohledem
Invalidní penze se vypočítává jiným způsobem než starobní. Zohledňuje nejen odpracované roky, ale také věk a stupeň invalidity. Nejnižší částky pobírají lidé s prvním stupněm invalidity, kteří často dostávají jen několik tisíc korun měsíčně. Ti s těžším zdravotním postižením sice pobírají vyšší penze, ale stále zůstávají pod úrovní průměrného starobního důchodu.

Podle odborníků je problém v samotném nastavení systému, který invalidní důchodce dlouhodobě znevýhodňuje. Často se jedná o lidi, kteří měli přerušovanou pracovní historii, nižší mzdy nebo krátkou dobu pojištění. To vše se promítá do výsledné částky.

Sociální dopady a rizika chudoby
Nízké invalidní penze mají závažné sociální důsledky. Zatímco u starobních důchodců je chudoba relativně vzácná, mezi invalidními důchodci se jedná o poměrně běžný jev. Tito lidé mají často vyšší náklady na zdravotní péči a přitom menší možnosti přivýdělku. Výsledkem je vyšší riziko sociálního vyloučení a závislosti na dávkách hmotné nouze.

Organizace zastupující zdravotně postižené proto dlouhodobě apelují na vládu, aby systém upravila a invalidní důchody více přiblížila těm starobním. Argumentují tím, že jde o zajištění důstojného života a spravedlnost v přístupu k lidem, kteří se do složité situace dostali bez vlastního zavinění.

Možné změny do budoucna
Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje důchodovou reformu, která má řešit i otázku invalidních penzí. Uvažuje se o zvýšení základní výměry nebo o zvláštních příplatcích pro těžce postižené. Změny ale budou vyžadovat politickou shodu i finanční krytí, což celý proces zpomaluje.

Ekonomové zároveň upozorňují, že růst důchodů jako celku má své limity. Český důchodový systém je dlouhodobě deficitní a stárnutí populace tlak na rozpočet ještě zvýší. Proto bude nutné hledat kompromis mezi finanční udržitelností a sociální spravedlností.

Jak se liší průměrné částky
Zatímco starobní důchod se dnes pohybuje kolem 20 200 korun, invalidní důchody podle stupně dosahují zhruba těchto částek:

• Invalidita I. stupně: cca 9 500 Kč
• Invalidita II. stupně: cca 12 000 Kč
• Invalidita III. stupně: cca 14 500 Kč

Rozdíl mezi starobním a invalidním důchodem je tedy výrazný a může činit až deset tisíc korun. To jasně ukazuje, že invalidní důchodci patří mezi nejzranitelnější skupiny.

Závěr
Český důchodový systém se v posledních letech zaměřil především na navyšování starobních penzí. Invalidní důchody ale zůstávají nízké, což vyvolává oprávněnou kritiku. Pokud má být systém spravedlivý, musí reflektovat i potřeby těch, kteří se kvůli zdravotnímu stavu nemohou sami zabezpečit.

Daňová soustava v Česku je dlouhodobě stavěna na principu jednoduchosti a rovného přístupu. Přestože je celková míra zdanění v porovnání s některými zeměmi EU vyšší, strukturálně jsou rozdíly mezi jednotlivými typy příjmů menší než například v Německu, Rakousku či skandinávských zemích.

Rovná daňová sazba
V Česku funguje koncept rovné daně z příjmů fyzických osob, který se pohybuje na úrovni 15 % ze superhrubé mzdy, a pro vyšší příjmy je zavedená solidární přirážka 23 %. Tento model zajišťuje, že většina lidí odvádí státu podobný podíl ze svého výdělku, a to bez ohledu na to, zda se jedná o zaměstnance nebo podnikatele.

Zdanění podnikatelů a živnostníků
Podnikatelé odvádějí daň z příjmu ve stejné výši jako zaměstnanci. Rozdíl je především v možnosti uplatňovat paušální výdaje či skutečné náklady. Paušální daň navíc umožňuje jednodušší administrativu a jasné odvody. Tento přístup přispívá k tomu, že rozdíly mezi zaměstnanci a podnikateli nejsou tak výrazné.

Investice a kapitálové příjmy
Další oblastí, kde se Česko liší od řady zemí, je zdanění kapitálových příjmů. Úroky, dividendy nebo kapitálové zisky podléhají srážkové dani, většinou ve výši 15 %. Na rozdíl od některých států, kde je zdanění kapitálových výnosů výrazně odlišné a často vyšší, jsou u nás sazby relativně blízké zdanění běžných příjmů. To přispívá k vyrovnanějšímu daňovému systému.

Důsledky pro zaměstnance a podnikatele
Menší rozdíly ve zdanění znamenají, že lidé nemají velkou motivaci měnit formu příjmu kvůli daňové optimalizaci. To zvyšuje férovost a transparentnost systému. Na druhou stranu, podnikatelské prostředí by mohlo být atraktivnější, pokud by existovaly výraznější daňové úlevy pro podnikatele nebo investory, jak je tomu v jiných státech.

Mezinárodní srovnání
Například v Německu jsou rozdíly mezi zdaněním mzdy a kapitálových příjmů značné, což podporuje investiční aktivitu, ale zároveň vytváří složitější daňový systém. V severských zemích bývá zase vyšší progresivita daní, což zajišťuje větší přerozdělování bohatství. Český model je tak spíše kompromisem mezi jednoduchostí a férovostí.

Výhody a nevýhody českého systému
Výhodou českého modelu je jeho srozumitelnost, menší prostor pro daňové úniky a relativně jednoduchá správa. Nevýhodou může být menší motivace pro investice a podnikání, protože daňové zvýhodnění těchto aktivit není výrazné. V době, kdy státy soutěží o investory a podnikatelský kapitál, může být tato „rovnost“ do určité míry nevýhodná.

Budoucí vývoj
Diskuse o daňové politice v Česku se bude i nadále vést mezi dvěma přístupy – zda zachovat současný systém rovnějšího zdanění, nebo se inspirovat v zahraničí a více zvýhodnit určité formy příjmů. Vláda se snaží balancovat mezi potřebou zajistit stabilní příjmy do rozpočtu a podporou podnikání a investic.

Úrokové sazby na spořicích účtech v České republice postupně klesají, a to v reakci na snižování základních úrokových sazeb ze strany České národní banky. Přesto se na trhu stále najdou produkty, které nabízejí zhodnocení nad 4 % p. a. – ovšem většinou za specifických podmínek.

Aktuální srpnový přehled ukazuje, že banky se stále více zaměřují na aktivní klienty. Vyšší sazby nad hranicí 4 % bývají často podmíněny pravidelným využíváním dalších služeb – plateb kartou, převodů nebo kombinací se spořením pro děti.

Česká spořitelna patří mezi málo institucí, které si tuto hranici udržují. Její Spořicí účet pro děti nabízí sazbu 4,05 % p. a. až do výše vkladu 100 000 Kč. Podmínkou je pravidelný měsíční příspěvek alespoň 50 Kč na tento účet. Tento produkt je určen výhradně pro nezletilé klienty a je koncipován jako dlouhodobý nástroj pro budování finanční rezervy dětí.

Raiffeisenbank nabízí Bonusový spořicí účet s úrokovou sazbou 4,00 % p. a. pro vklady do 500 000 Kč. Podmínkou je uskutečnění minimálně 10 plateb kartou měsíčně a aktivace účtu v mobilní aplikaci banky. Tento účet cílí na klienty, kteří chtějí kombinovat běžné platební služby s vyšším zhodnocením úspor.

Většina ostatních bank nabízí sazby mezi 3–3,5 %. Produkty jako Komerční banka Spořicí konto Bonus nebo ČSOB Spoření s bonusem poskytují zhodnocení až kolem 3,5 %, ale opět za splnění podmínek aktivního používání běžného účtu nebo investičních služeb. Moneta Money Bank, Fio banka či Air Bank aktuálně drží sazby na úrovni okolo 3 % nebo lehce pod, často bez výrazných podmínek, ale s nižším maximálním limitem pro zvýhodněný úrok.

Důvodem obecného poklesu sazeb je vývoj měnové politiky – po období vysokých úrokových sazeb, které měly brzdit inflaci, přichází postupné uvolňování. Banky tak reagují úpravou svých depozitních produktů, protože náklady na získávání peněz od klientů prostřednictvím spořicích účtů klesají.

Pro střadatele to znamená nutnost pečlivě sledovat aktuální nabídky a přizpůsobit se novým podmínkám. Pokud chce klient dosáhnout na sazbu nad 4 %, musí většinou přijmout určité závazky – aktivně používat platební kartu, zasílat na účet pravidelné vklady nebo kombinovat spoření s dalšími produkty banky.

Je také vhodné zvážit alternativy, například termínované vklady, které mohou při delší době uložení nabízet podobné či vyšší sazby, často bez nutnosti plnit dodatečné podmínky. Na druhou stranu, tyto produkty mívají omezenou likviditu, což je nevýhodné pro ty, kdo chtějí mít své peníze kdykoli k dispozici.

Strategie pro udržení výnosu může zahrnovat rozdělení úspor mezi více bank a produktů – například kombinace spořicího účtu s vyšším úrokem do určitého limitu a jiného účtu nebo termínovaného vkladu pro zbytek prostředků.

Z pohledu finanční stability domácností je pozitivní, že i přes pokles sazeb lze stále dosáhnout na nadprůměrné zhodnocení. Vyžaduje to však větší angažovanost a pravidelnou kontrolu podmínek, které banky průběžně mění.

Splátkový kalendář je často poslední záchrannou brzdou dlužníka před exekucí nebo žalobou. Jde o dohodu mezi věřitelem a dlužníkem, která rozděluje celkový dluh na menší části a umožňuje dlužníkovi postupně se z dluhu dostat. Pokud ale dlužník poruší podmínky této dohody, přichází na řadu velmi nepříjemný nástroj – zesplatnění. Ten může znamenat konec splátkového režimu a povinnost uhradit celý zbytek dluhu ihned. V praxi to může znamenat exekuci, žalobu nebo ztrátu majetku.

Co je zesplatnění dluhu

Zesplatnění je právní krok, kdy věřitel požaduje okamžité splacení celého dluhu včetně jeho doposud nesplatných částí. To může nastat například tehdy, když dlužník nezaplatí byť jedinou splátku řádně a včas. Pokud je tato možnost upravena ve smlouvě, věřitel získává právo zesplatnit celý dluh. Neznamená to však, že se tak stane automaticky. Věřitel musí dlužníka o této skutečnosti jasně informovat.

Podmínky, za kterých může být dluh zesplatněn

Vše záleží na konkrétním textu smlouvy. Pokud je v ní klauzule o ztrátě výhody splátek, pak stačí i jedno menší porušení povinností – například pozdní úhrada jedné splátky – a věřitel může tuto výhodu zrušit. To znamená, že místo rozložených splátek musí dlužník ihned zaplatit zbytek celého dluhu.

Aby k tomu mohlo dojít, musí být splněny tři podmínky:

1. Ve smlouvě je výslovně uvedeno, že věřitel má právo zesplatnit dluh v případě porušení podmínek.
2. Dlužník skutečně poruší smluvní podmínky – například nezaplatí splátku, zaplatí ji opožděně nebo jen částečně.
3. Věřitel musí písemně nebo jinou prokazatelnou formou dlužníka informovat, že využívá právo na zesplatnění a požaduje okamžité splacení zbytku dluhu.

Kdy zesplatnění neplatí

Dlužník má určité právní ochrany. I když poruší dohodu, zesplatnění nenastává automaticky. Věřitel musí konat včas. Pokud dlužník nezaplatí například třetí splátku z deseti, věřitel má možnost požadovat celé splacení dluhu. Ale pokud tak neučiní do splatnosti následující splátky, ztrácí tuto možnost pro dané porušení a může zesplatnění uplatnit až při dalším porušení. Zesplatnění tak není nástroj, který by se spouštěl automaticky bez aktivního jednání věřitele.

Co vše musí výzva obsahovat

Věřitel musí jednoznačně sdělit, že:

• dochází ke ztrátě výhody splátek,
• požaduje splacení celého dluhu,
• uvede přesnou výši dluhu a datum splatnosti.

Není potřeba dodržet žádný formální vzor, ale výzva musí být zcela srozumitelná. Většinou bývá doručena e-mailem, dopisem nebo jako součást předžalobní výzvy. Pokud je dlužník předtím upozorněn na prodlení, měl by být také informován, že pokud nezaplatí, dojde k zesplatnění.

Co hrozí po zesplatnění

Jakmile je dluh zesplatněn, situace se výrazně zhoršuje. Dlužník musí okamžitě uhradit celou nesplacenou částku. Pokud tak neučiní, věřitel může:

• podat žalobu k soudu,
• zahájit exekuční řízení (např. na základě notářského zápisu),
• vymáhat peníze přes exekutora nebo inkasní agenturu,
• případně navrhnout insolvenci.

Zesplatnění tedy výrazně zvyšuje právní riziko a náklady dlužníka. Nejenže musí uhradit celý dluh, ale navíc se přidávají úroky z prodlení, smluvní pokuty, náklady na právní zastoupení a další poplatky.

Jak se bránit

Nejlepší obrana je samozřejmě prevence. Pokud víte, že nejste schopni splátku uhradit včas, kontaktujte věřitele co nejdříve. Věřitelé často ocení aktivní komunikaci a mohou vám nabídnout nový splátkový kalendář nebo dočasný odklad. Mlčení naopak zpravidla vede ke ztrátě důvěry a rychlejší eskalaci situace.

V případě, že už k zesplatnění dojde, je nutné jednat. Pokud nemáte peníze na úhradu celého dluhu, obraťte se na právníka nebo poradenské centrum. Mnohdy lze ještě vyjednat dohodu a zabránit exekuci.

Praktický příklad

Představte si, že dlužíte 100 000 Kč a máte se splácet 10 měsíců po 10 000 Kč. Třetí splátku nezaplatíte. Věřitel vás upozorní, že kvůli porušení smlouvy požaduje okamžité splacení celé zbývající částky – tedy 80 000 Kč. Pokud nemáte peníze, může vás do několika týdnů čekat žaloba nebo exekuce.

Závěrečné doporučení

Splátkový kalendář je výhodný nástroj, ale má svá pravidla. Ztráta výhody splátek znamená nejen právní komplikace, ale často i finanční kolaps. Dodržujte podmínky, jednejte včas a nebojte se komunikovat. Jedině tak se dá zesplatnění předejít nebo jeho důsledky minimalizovat.

Během pandemie koronaviru se úrokové sazby hypoték propadly k historickým minimům. Lidé si běžně sjednávali fixace za 1,5 až 2 procenta. V letech 2025 a 2026 ale mnohým končí pětileté fixace a nové nabídky od bank se pohybují v úplně jiných číslech. V některých případech může jít o rozdíl i 2 až 3 procentní body. Pokud se jedná o úvěr ve výši 3 miliony korun, nárůst měsíční splátky o několik tisíc korun není žádnou výjimkou.

Proč k tomu dochází právě teď

Lidé, kteří uzavřeli hypotéku v období mezi roky 2020 a 2021, využili velmi výhodné podmínky tehdejší měnové politiky. Úrokové sazby byly uměle drženy nízko, aby se podpořila ekonomika během nejisté doby. Tento stav ale netrval věčně. S inflací a růstem úrokových sazeb ze strany centrální banky se banky postupně vrátily ke standardním sazbám – tedy nad 4 %. A protože pětiletá fixace z let 2020–2021 právě teď dobíhá, přichází vlna tzv. refixací.

Co je to refixace a jaký je rozdíl oproti refinancování

Refixace znamená, že klient zůstává u stávající banky, která mu v předstihu nabídne novou úrokovou sazbu. Pokud ji klient přijme, smlouva pokračuje dál, jen s jinými podmínkami. Refinancování je proces, kdy klient přejde k jiné bance, která nabídne výhodnější podmínky – nižší sazbu nebo jiné výhody.

Zatímco dříve dávalo větší smysl přecházet mezi bankami, nyní je situace komplikovanější. Vysoké sazby mají téměř všechny instituce, a tak rozdíly nejsou tak výrazné. Přesto se vyplatí nabídky porovnat a pokusit se o vyjednávání.

O kolik se mohou splátky zvednout

Konkrétní částka závisí na výši hypotéky, době splatnosti a rozdílu v úrokové sazbě. Například:

• Hypotéka 3 000 000 Kč, splatnost 25 let, sazba 1,89 % → měsíční splátka cca 12 500 Kč
• Po refixaci na 4,89 % → nová splátka cca 17 300 Kč

Rozdíl činí přibližně 4 800 Kč měsíčně. Ročně tak domácnost zaplatí téměř 60 000 Kč navíc. Pro mnoho lidí je to zásadní zásah do rozpočtu.

Jak se na to připravit

1. Ověřte si, kdy vám končí fixace. Banka má povinnost vás informovat alespoň 3 měsíce předem, ale mnoho z nich to dělá dříve. Sledujte výpisy a zprávy z banky.
2. Začněte jednat včas. Pokud se vám nabídka banky nelíbí, máte dostatek času najít jinou instituci nebo se pokusit vyjednávat.
3. Porovnávejte nabídky. I v době vysokých sazeb existují mezi bankami rozdíly. Některé mohou nabídnout lepší podmínky například v kombinaci s běžným účtem, pojištěním nebo jinými produkty.
4. Zvažte mimořádné splátky. Pokud máte našetřeno, můžete část hypotéky splatit. Ze zákona lze bez sankce splatit až 25 % úvěru jednou ročně v období refixace.
5. Nečekejte na poslední chvíli. Pokud zůstanete pasivní, automaticky přistoupíte na podmínky stávající banky, které nemusí být výhodné.

Refinancování jako řešení

I když jsou sazby vysoké napříč trhem, refinancování má stále smysl v některých případech:

• Když jiná banka nabízí nižší úrok nebo výhodnější podmínky
• Pokud chcete změnit délku splácení
• Pokud chcete sloučit více úvěrů
• Když plánujete investice (rekonstrukce) a potřebujete navýšit hypotéku

Vždy je ale potřeba počítat s náklady na nové posouzení bonity, odhad nemovitosti, případné poplatky za služby nebo přechod.

Jaký dopad bude mít vlna refixací na ekonomiku

V příštích letech projdou refixací stovky tisíc hypoték. To znamená, že miliony korun měsíčně se přesunou z běžné spotřeby domácností do bankovních splátek. Tento jev bude mít tlumivý efekt na ekonomiku – lidé budou méně utrácet za zbytné věci, což může zpomalit růst některých odvětví. Zároveň to ale pomůže stabilizovat inflaci.

Domácnosti by měly počítat s tím, že vyšší výdaje za hypotéku budou dlouhodobého charakteru. Očekávání, že se úrokové sazby vrátí na úroveň z roku 2021, jsou nereálná. Centrální banky i bankovní trh již pracují s novými standardy.

Tip na závěr

Refixace není konec světa, ale je to důležitý moment, který ovlivní váš rozpočet na roky dopředu. Klíčem je včasná reakce, plánování a dobrá orientace v nabídce trhu. A pokud si nejste jisti, nebojte se obrátit na hypotečního specialistu – kvalitní poradenství vám může ušetřit stovky tisíc korun.

Systém důchodového pojištění v Česku je postaven na počtu let, po které je člověk pojištěný – buď z titulu zaměstnání, podnikání nebo uznaných náhradních dob. Aktuálně je pro nárok na starobní důchod potřeba mít nejméně 35 let pojištění. Pokud člověk tuto hranici nesplní, hrozí mu, že na důchod nedosáhne vůbec. A právě zde vstupuje do hry možnost dobrovolného důchodového pojištění.

Kdo si může platit dobrovolné důchodové pojištění

Dobrovolné pojištění si může platit prakticky kdokoli, kdo není účasten povinného pojištění a zároveň splňuje alespoň jednu ze dvou podmínek:

1. Má za sebou alespoň jeden rok povinného důchodového pojištění v minulosti.
2. Nachází se v tzv. kvalifikované situaci – např. studuje, pracuje v zahraničí pro českého zaměstnavatele, pečuje o osobu závislou, je evidován na úřadu práce bez podpory nebo vykonává dobrovolnickou činnost.

V praxi tak tuto možnost využívají například lidé s pasivními příjmy (např. pronajímatele nemovitostí), lidé bez příjmů, ale také studenti, ženy v domácnosti, OSVČ bez povinnosti odvádět pojistné nebo osoby pracující v zahraničí.

Jaké jsou výhody a limity

Jednou z hlavních výhod je možnost doplnit si chybějící roky, což může rozhodovat o tom, zda vůbec vznikne nárok na důchod. V některých případech je možné platit dobrovolné pojištění i zpětně – až za 15 let, ale s určitými podmínkami.

Tato možnost však není bez omezení. Pokud si chce člověk doplatit pojištění bez uvedení konkrétního důvodu, může to udělat maximálně za dobu 1 roku zpětně, a to pouze pokud již v minulosti alespoň rok pojištěn byl. Pro delší období musí být splněna některá ze zmíněných kvalifikovaných podmínek.

Výše pojistného a jak se počítá

Minimální výše pojistného se každý rok mění. V roce 2025 činí měsíční částka 3 260 Kč, což odpovídá 28 % z jedné čtvrtiny průměrné mzdy. Výši si však můžete dobrovolně navýšit – čím vyšší vyměřovací základ, tím vyšší důchod.

Pokud si někdo bude dobrovolně platit pojištění například pět let a bude odvádět jen minimální částku, zvýší si nejen počet let, ale i vyměřovací základ, který se promítne do výše důchodu. Naopak pokud nebude mít žádnou evidovanou dobu, hrozí, že ani po dosažení důchodového věku mu nebude důchod přiznán.

Kdy se dobrovolné pojištění vyplatí

Dobrovolné důchodové pojištění má smysl zejména v těchto případech:

• Chybí vám několik let do nároku na důchod.
• Chcete si zvýšit výši starobního důchodu.
• Pracujete v zahraničí, ale neplatíte si v tuzemsku pojistné.
• Máte dlouhé období bez práce, nejste však na úřadu práce.
• Studovali jste po roce 2009 a tato doba se již nepočítá jako náhradní.
• Pečujete o osobu, která není zařazena do stupně závislosti II–IV.

Je důležité si vše včas ověřit. Každý má možnost požádat ČSSZ o tzv. Informativní osobní list důchodového pojištění. Ten ukáže, kolik let pojištění máte, za jaké období a zda máte někde mezery.

Jak požádat o dobrovolné pojištění

Přihlášku je možné podat několika způsoby:

• osobně na pobočce České správy sociálního zabezpečení,
• elektronicky přes ePortál ČSSZ,
• poštou (s ověřeným podpisem).

Je třeba přesně uvést, od kdy chcete být pojištěni, zda jde o současnost nebo zpětné období a případně doložit důvod (např. potvrzení o studiu, čestné prohlášení o péči o osobu atd.).

Na co si dát pozor

• Dobrovolné pojištění není zpětně automatické – musíte si ho přihlásit a zaplatit.
• Není možné „dofinancovat“ důchod zpětně v den odchodu do důchodu – je třeba to řešit s předstihem.
• Pokud doplácíte zpětně, můžete být vyzváni k doložení příslušných důvodů – a bez nich vám nemusí být doby uznány.
• Doba dobrovolného pojištění se počítá pouze za skutečně uhrazené měsíce.

Praktický příklad

Paní Jana, 58 let, zjistila, že jí do potřebných 35 let pojištění chybí 4 roky. Byla několik let v domácnosti, ale nebyla evidována na ÚP ani nepečovala o závislou osobu. Rozhodla se, že si bude poslední 4 roky do důchodu dobrovolně pojišťovat. Každý měsíc odvádí minimální pojistné. Tím si zajistí nárok na starobní důchod a navíc i jeho vyšší výši, než kdyby zůstala bez pojištění.

Náhradní doby pojištění jsou státem uznávané období, která se počítají do důchodového pojištění, i když za danou dobu člověk nepracoval ani si neplatil pojistné. Jejich hlavním cílem je zajistit, aby občané nebyli penalizováni za dobu, kdy objektivně nemohli být výdělečně činní, a přesto vykonávali společensky potřebné činnosti nebo byli v těžké životní situaci.

Které situace se uznávají jako náhradní doby pojištění

Studium po dosažení 18 let
Studium na střední nebo vysoké škole se jako náhradní doba uznávalo pouze do 31. prosince 2009, a to v rozsahu maximálně šesti let. Do doby pojištění se započítávalo z 80 %. Od 1. ledna 2010 už studium mezi náhradní doby nepatří. Pokud tedy někdo studoval výhradně po tomto datu, nebude mu tato doba započtena do důchodového pojištění.

Péče o dítě do 4 let věku
Tato doba se počítá plně, tedy na 100 %. Započítává se každé dítě zvlášť, přičemž nejčastěji se jedná o dobu pobírání rodičovského příspěvku. Pro započítání této doby není podmínkou být příjemcem dávky, ale musí být doloženo, že osoba skutečně o dítě pečovala.

Péče o osobu závislou na pomoci jiné osoby
Započítává se doba péče o osobu, která je uznána za dlouhodobě závislou na pomoci jiné osoby ve stupni II, III nebo IV. Může jít o péči o dítě nebo dospělou osobu. Tato doba se počítá v plné výši. Péče musí být vykonávána ve společné domácnosti, případně pravidelně, a je třeba ji doložit ČSSZ.

Evidence na úřadu práce
Doba, po kterou je osoba vedena jako uchazeč o zaměstnání, se počítá jako náhradní doba pojištění. Pokud má nárok na podporu v nezaměstnanosti, počítá se tato doba v plné výši. V případě, že podpora nepřísluší, započítá se pouze do jednoho roku před dosažením 55 let věku. Maximálně se však může bez podpory započítat doba tří let. Započítání bez podpory je jen z 80 %.

Vojenská a civilní služba
Povinná vojenská služba se do náhradní doby počítá, pokud byla vykonána do 30. června 2016. Civilní služba pak pouze do 31. prosince 2004. V obou případech se započítává v plné délce a bez krácení.

Příprava na povolání u osob se zdravotním postižením
Započítává se teoretická i praktická příprava, pokud byla součástí individuálního rehabilitačního plánu nebo přizpůsobené vzdělávací cesty. Je třeba doložit, že příprava byla zaměřena na získání kvalifikace a probíhala v uznaném zařízení.

Novinka od roku 2026: doktorské studium (Ph.D.)
Od roku 2026 se plánuje nová úprava, která by umožnila započtení úspěšně dokončeného doktorského studia v prezenční formě jako náhradní dobu pojištění. Mělo by jít o období maximálně tří až čtyř let, v závislosti na délce akreditovaného studijního programu. Tato změna reaguje na rostoucí počet vysoce kvalifikovaných odborníků, kteří by jinak byli v systému znevýhodněni.

Jak se náhradní doby dokládají

Náhradní doby pojištění se nezapočítávají automaticky. Člověk musí ČSSZ doložit potřebné dokumenty, které potvrzují, že daná doba skutečně nastala. Například:

• u péče o dítě: rodný list dítěte a čestné prohlášení o péči,
• u péče o závislou osobu: rozhodnutí o stupni závislosti a potvrzení o péči,
• u evidence na úřadu práce: potvrzení o evidenci z úřadu práce,
• u vojenské služby: vojenská knížka nebo jiné potvrzení.

ČSSZ následně tyto dokumenty posuzuje a započítává odpovídající dobu do celkového pojištění.

Proč je znalost náhradních dob důležitá

V mnoha případech může být právě náhradní doba rozhodujícím faktorem, který umožní nárok na důchod. Český důchodový systém totiž stanovuje minimální dobu pojištění pro získání starobního důchodu. V roce 2025 činí tento limit 35 let. Pokud někdo během svého života nenasbírá tuto dobu výhradně výdělečnou činností, právě náhradní doby mohou chybějící roky doplnit.

Je proto důležité, aby si každý občan pravidelně kontroloval výpis z evidence ČSSZ a včas požádal o doplnění chybějících údajů. V opačném případě může dojít ke zbytečnému snížení důchodu nebo dokonce k tomu, že na důchod nárok nevznikne vůbec.

Náhradní doby nejsou zanedbatelné

I když se může zdát, že například tříletá rodičovská dovolená nebo doba evidence na úřadu práce není tak významná, v souhrnu se mohou tyto doby nasčítat do klíčových let. Mnozí lidé dnes v průběhu života kombinují studium, práci, péči o děti a nezaměstnanost – a právě součet těchto náhradních dob může být rozhodující pro nárok i výši důchodu.

Čeští motoristé mohou v nejbližších týdnech pocítit další úlevu při tankování. Organizace OPEC oznámila, že se od září vrátí k původním objemům těžby ropy, což by podle analytiků mohlo způsobit přebytek ropy na trhu a přispět k poklesu světových i českých cen pohonných hmot.

Po měsících omezené produkce, která měla stabilizovat ceny a udržet rovnováhu mezi poptávkou a nabídkou, oznámil ropný kartel OPEC návrat k produkčním kvótám před rokem 2023. To znamená, že například Saúdská Arábie a Spojené arabské emiráty plánují zvýšit denní těžbu až o několik set tisíc barelů.

Reakce trhů: cena ropy klesá

Zpráva o rozhodnutí OPEC způsobila okamžitý pokles cen ropy Brent o 2,8 %, což tlačí dolů také ceny benzínu a nafty. Podle odhadů některých analytiků se může cena za barel Brent stabilizovat pod hranicí 80 dolarů, pokud se přebytek potvrdí a poptávka zůstane vlažná.

Vliv na české čerpací stanice

V České republice se sice ceny pohonných hmot formují s několikatýdenním zpožděním, ale vývoj na komoditních trzích se již začíná promítat do konečných cen. Průměrná cena benzínu Natural 95 se aktuálně pohybuje kolem 36,80 Kč/l a nafty kolem 35,90 Kč/l.

Při pokračujícím trendu by mohly ceny v září klesnout pod hranici 35 korun, což by znamenalo návrat na úroveň z jara 2023. Úlevu by pocítili hlavně denní dojíždějící, autodopravci a také zemědělci.

Analytici: Na přebytek to zatím nevypadá, ale směr je jasný

Ačkoli někteří experti varují, že poptávka může opět růst s blížící se zimou a obnovením některých asijských ekonomik, momentálně se očekává převaha nabídky nad poptávkou. To vytváří tlak na obchodníky a rafinerie, aby ceny přizpůsobili realitě.

Podle společnosti Energy Aspects by mohla světová produkce v Q4 překročit poptávku až o 1 milion barelů denně, což je objem, který se běžně používá jako signál k cenovým korekcím.

Co to znamená pro české domácnosti

Levnější paliva mají přímý vliv na rodinné rozpočty, zejména v regionech s omezenou dostupností veřejné dopravy. Každá koruna dolů za litr znamená stovky až tisíce korun úspory měsíčně pro aktivní řidiče.

Navíc se dá očekávat, že nižší ceny ropy zpomalí inflační tlaky, zejména v sektorech jako doprava, potraviny či logistika. To by mohlo pomoci i České národní bance při úvahách o budoucím snižování úrokových sazeb.

Vývoj sledují i investoři

Na pokles cen reagovaly i akcie energetických gigantů – například Shell, TotalEnergies či Chevron zaznamenaly mírný pokles. Investoři tak zřejmě přehodnocují výhledy ziskovosti ropných společností, zejména pokud se ukáže, že OPEC nezvládne rychle regulovat případné přebytky.

Výhled: krátkodobý pokles, dlouhodobá nejistota

Z dlouhodobého pohledu zůstává situace na trhu s ropou nejistá – geopolitická rizika, vývoj zelené transformace a nástup elektromobility stále drží ceny v napětí. Krátkodobě však platí: zvýšená nabídka znamená levnější tankování.

Nová generace ETF přichází skrze Discord – v USA rostou fondy, které sledují memové signály a sentiment komunit. Tyto řízené produkty spravují stovky milionů až miliardy dolarů a mění radar Wall Streetu.

Za poslední rok se v USA objevila vlna agresivních pákových a inverzních ETF navázaných na jednotlivé akcie – jejich objem přesahuje 22 miliard USD a roste spolu s novými registracemi, které letos překonávají stovky fondů. Klíčovým motorem jsou online komunity – zejména platforma Discord – kde retailoví „správci“ monitorují sentiment, diskutují tipy a přetvářejí je do investičních strategií.

Jak to funguje?

Matthew Tuttle, manažer fondu spravující produkt v hodnotě 4,5 mld. USD, popisuje, že sleduje až tři Discord servery najednou, odkud získává podněty pro nové ETF nástroje. Tyto fondy často cílí na jednotlivé akcie – např. meme tituly typu GameStop, firmy strategistů jako Michael Saylor či Trump Media – a využívají páku 2× až 3× prostřednictvím derivátů.

Proč teď?

Regulační prostředí se uvolnilo – SEC tentačně povolila pákové ETF na konkrétní akcie, což vedlo k rychlému nárůstu žádostí. Tito noví správci přicházejí jako startupy – třeba Tuttle Capital nebo Defiance ETFs – většinou s malými týmy operujícími z home office a coworkingových center.

Rizika převyšují volatilitu

Kritici upozorňují, že pákové ETF na jednotlivé akcie mohou být extrémně rizikové – zejména díky každodennímu resetování páky, což omezuje dlouhodobé výnosy a zvyšuje náklady. SEC a nezávislé zprávy označují tyto produkty za nevhodné pro běžné investory a doporučují přejmenování tak, aby odrážely svou vysokou rizikovost.

Příkladem je produkt Double Strategy, který přinesl roční výnos 22 %, kdežto cílová akcie dosáhla 46 % – rozdíl tvoří právě vliv resetů a poplatků.

Informovanost retailu a vzdělávání

Na druhou stranu zástupci Defiance tvrdí, že retail je dnes lépe informovaný – mají přístup k materiálům a rozumějí rizikům, zvláště pokud správci fondů doprovázejí produkt o vzdělávací newslettery a webináře. Tuttle sám investuje do pedagogických aktivit – podcastů, newsletteru, webinářů – a věří, že investor má právo riskovat.

Dopady pro trh

Mladé startupy využívající platformy jako Discord narušují dominance gigantů typu BlackRock a Vanguard. Například GraniteShares z coworkingového prostoru spravuje 9 mld. USD, tři čtvrtiny z toho v pákových ETF na jednotlivé akcie. Tyto fondy nabízejí vyšší poplatky, ale i agresivní výnosové cíle – například 1,05 % oproti průměrné 0,61 % u běžných ETF.

Shrnutí

ETF inspirované Discordem představují zajímavý trend, ale zároveň vyzývají regulátory a investory k opatrnosti. Retail získává moc, ale nese s sebou i velkou odpovědnost. Každý investor by si měl důkladně promyslet, zda zvládne nejen potenciální zisky, ale i možné ztráty.

Po šesti měsících strachu z drahých pronájmů přichází na českém nájemním trhu výrazné ochlazení – inzerátů přibývá a tempo růstu cen se výrazně zpomalilo, což přináší úlevu především pro lidi hledající bydlení.

Podle nového průzkumu se nyní podmínky na nájemním trhu zlepšily – bytů v nabídce přibylo a jejich ceny rostou mnohem pomaleji než v loňském roce. Situace je obzvlášť patrná v Praze a Brně, kde změna nálady mezi nájemníky nutí vlastníky nabízet flexibilnější podmínky a nižší nájemné výměnou za dlouhodobé a spolehlivé platby.

Co se aktuálně mění?

1. Zpomalení růstu cen
   • V Praze vzrostla průměrná inzerovaná cena za posledních 6 měsíců jen o 1,5 %, což je výrazný pokles oproti 4,5 % růstu ve stejné době před rokem.
   • Průměrný byt o rozloze cca 70 m² nyní stojí přibližně 31 570 Kč/měsíc v Praze.
2. Růst nabídky
   • Počet inzerovaných bytů v Praze vzrostl z 5 200 na téměř 7 500 bytů, v Brně z 1 000 na cca 1 600.
   • To značí slábnoucí poptávku – zájem o nejatraktivnější byty v Praze klesl z cca 120 na přibližně 70 zájemců.
3. Citlivější nájemníci
   • Zvýšené životní náklady vedou nájemníky k vyhledávání cenově dostupnějších nabídek.
   • Trendem je menší tolerance vůči přemrštěným nájmům – majitelé tak začínají nabízet stabilnější podmínky, delší smlouvy či ústupky v ceně, aby přilákali spolehlivé nájemníky.

Jaké faktory za tím stojí?

• Inflace a růst nákladů na život: Lidé mají méně prostoru na placení vysokých nájmů, což nutí majitele k úpravě cenových očekávání.
• Přetlak nabídky: Stále více bytů v nabídce znamená větší konkurenční tlak mezi pronajímateli.
• Ekonomická nejistota: Lidé raději volí stabilitu nájemního bydlení před riskantním koupem nemovitosti za vysoké ceny.

Regionální srovnání

V Brně růst cen zpomaluje, avšak do jisté míry roste kvůli momentálnímu složení nabídky, která zahrnuje i nové byty vyšší kvality. To naznačuje, že trh je prospěšně diverzifikovaný.

Výhody pro nájemníky

• Více možností – rozšířený výběr bytů umožňuje najít lepší lokalitu, dispozici i cenové podmínky.
• Vyjednávací pozice – kvůli větší konkurenci mají nájemníci možnost požadovat slevy nebo delší smlouvy.
• Snížené napětí na trhu – méně nabídkově prostorově přetížené sektory, zklidnění trhu znamená méně stresu pro všechny zúčastněné.

Na co si dát pozor?

• Ležáky: Někteří pronajímatelé mohou držet neobsazené byty za vysoké ceny s očekáváním, že trh opět oživí.
• Rozdíl mezi inzerovanou a reálnou cenou: Nabídkové ceny mohou být vyšší než skutečné uzavřené transakce – nájem často reálně smluvně uzavřený mimo inzertní portály je nižší.
• Standard bydlení: Levnější nájmy mohou znamenat horší technický stav bytů, nižší vybavenost nebo slabší lokalitu.

Co radíme nájemníkům?

• Prohlédněte více nabídek – aktivně využívejte inzertních portálů, ale i osobních doporučení.
• Jednejte o smluvních podmínkách – dlouhodobá smlouva nebo okamžitá platba může vyjednat nižší nájem.
• Buďte kritičtí – porovnejte vybavenost, náklady na energie a lokalitu, nehleďte jen na cenu.
• Zvažte investici – pokud přetrvává nejistota, může mít smysl zkusit i krátkodobější nebo sdílené řešení bydlení.

Celkově lze říci, že současné ochlazení nájemního trhu je pro nájemníky vítanou změnou. Více bytů, klidnější vyjednávací pozice a stabilnější trh přinášejí příležitost najít lépe odpovídající bydlení. Přesto je důležité zůstat obezřetný – vyhledávat kvalitní nabídky a dobrovolně využívat konkurenčních výhod. Pokud bude trend pokračovat i v dalších měsících, mohlo by to pomoci zmírnit tlak na dlouhodobou dostupnost bydlení v Česku.

Osobní bankroty v Česku nabírají na síle – a za první pololetí roku 2025 dosáhly rekordní výše, kterou jsme tu sice měli jen při nejvýraznějších krizích, přesto to varuje: dlužníci se potýkají s rostoucími nesplácenými úvěry a tlakem ekonomik.

Za období od ledna do června 2025 soudy v Česku povolily 8 249 osobních bankrotů, což znamená meziroční nárůst o 13 % a představuje vůbec nejvyšší počet od roku 2021. Současně bylo podáno 8 533 žádostí, tedy o 12 % více než ve stejném období loňského roku.

I přesto, že novela insolvenčního zákona z poloviny loňského roku usnadnila cestu k oddlužení širšímu okruhu lidí, nepříznivé ekonomické podmínky – rostoucí inflace, vyšší úrokové sazby a vzestup spotřebních úvěrů – jsou klíčovým faktorem růstu. Domácnosti čelí vyšší zátěži a někdy nedokážou splátky pokrýt.

Za posledních 12 měsíců bylo celkem vyhlášeno 14 670 osobních bankrotů, což znamená meziroční nárůst o 9 %, a podáno 15 781 žádostí (+11 %). To nasvědčuje pokračujícímu trendu a dlouhotrvajícímu tlaku na finanční stabilitu domácností.

Regionální pohled ukazuje, že nejvyšší relativní výskyt bankrotů byl v Ústeckém (30/10 000 obyvatel), Moravskoslezském (23/10 000) a Karlovarském kraji (22/10 000), což svědčí o silné regionální nerovnosti. Naopak nejnižší míry byly evidovány na Vysočině a v Praze (~11/10 000), přičemž právě v Praze ale růst oproti předchozímu období byl nejdynamičtější.

Nová data z CRIF potvrzují, že růst počtu bankrotů pokračoval již šestý měsíc v řadě – např. v dubnu bylo vyhlášeno 1 512 bankrotů (+18 % proti loňsku), což je důkaz kontinuálního vzestupného trendu, nikoli jednorázového výkyvu.

Co znamená nárůst bankrotů pro občany i ekonomiku?

• Varovný signál platební neschopnosti: Vyšší podíl nesplácených úvěrů signalizuje, že domácnosti nejsou schopny čelit současným nákladům, což se projevuje právě bankrotem.
• Dopady na finanční sektor: Reálné zhoršení úvěrových rizik zvyšuje cenu půjček a může omezovat přístup k úvěrům i pro zdravé klienty.
• Sociální dopady: Lidé přicházejí o majetek, kredibilitu a trvá dlouho, než se zotaví – psychicky i ekonomicky.
• Politický dopad: Bankroty mohou zvýšit tlak na stát, aby dál zasahoval změnou legislativy či rozšířil programy na podporu dlužníků.

Jak se vyhnout osobnímu bankrotu?

1. Finanční rezervy – buďte připraveni na neočekávané výdaje.
2. Sledování dluhů – průběžně kontrolujte všechny závazky a úrokové podmínky.
3. Konsolidace úvěrů – sjednocení splátek může snížit měsíční zátěž.
4. Profesionální poradenství – obracení se na dluhové poradce či CRIF může být přínosem.

Co sledovat dál?

• Vývoj počtu návrhů a soudem vyhlášených bankrotů v druhé polovině roku – bude růst pokračovat?
• Dopady zpřísněných podmínek pro půjčky – jak se projeví v míře nesplácených úvěrů?
• Role nových ekonomických poměrů – inflace, úroky, růst mezd – ovlivní celkovou finanční kondici domácností?

Na český trh vstupují nové alternativní penzijní fondy. Ty slibují výrazně vyšší zhodnocení než tradiční produkty, ale zároveň přinášejí vyšší riziko. Změna přichází v době, kdy stát usiluje o oživení zájmu o spoření na důchod.

V rámci novely zákona o doplňkovém penzijním spoření, která vstoupila v platnost letos, se otevřela cesta k tzv. alternativním účastnickým fondům. Ty se od běžných fondů liší tím, že mohou investovat do rizikovějších, ale potenciálně výnosnějších aktiv – jako jsou private equity, nemovitostní fondy, infrastruktura nebo neobchodované dluhopisy.

Zájem o tyto fondy roste zejména mezi mladšími investory, kteří hledají dynamické strategie s dlouhodobým potenciálem vyššího výnosu, než jaký nabízejí klasické akciové fondy.

Co je jinak oproti běžnému penzijku

Zatímco tradiční penzijní fondy jsou regulované velmi konzervativně a mají povinnost držet vysoký podíl investic ve státních dluhopisech a jiných nízce rizikových aktivech, alternativní fondy mají výrazně volnější mantinely. Mohou se více orientovat na:

• fondy soukromého kapitálu (private equity),
• investice do infrastruktury,
• developmentové nemovitostní projekty,
• inovativní technologické firmy,
• ESG projekty (environmentální, sociální, správní).

Díky tomu mohou nabízet výnosy až 8–12 % ročně, což je několikanásobně více než v běžných penzijních produktech. Je tu ale i druhá strana mince – větší kolísavost, nižší likvidita a vyšší pravděpodobnost ztráty části investice.

Pro koho je nový produkt vhodný

Alternativní fondy cílí především na mladší klienty, kteří mají do důchodu více než 20 let a jsou ochotni akceptovat krátkodobé výkyvy výměnou za potenciálně vyšší výnos. Podle odborníků dává smysl, aby si investoři v rámci penzijního spoření rozdělili úspory mezi tradiční a alternativní fondy podle svého rizikového profilu.

Finanční poradci ale upozorňují, že alternativní fondy nejsou vhodné pro konzervativní střadatele, kteří očekávají stabilní výnos a vysokou likviditu. Ze zákona navíc bude muset každý fond klienty důkladně informovat o rizicích a výkyvech výnosů.

Zvýšení atraktivity penzijního systému

Zavedení alternativních fondů je součástí širší snahy státu motivovat občany k většímu spoření na důchod. V Česku je totiž penzijní spoření stále poddimenzované – většina lidí si ukládá jen minimální částky, často jen kvůli státnímu příspěvku.

Ministerstvo financí věří, že rozšířená nabídka fondů osloví širší spektrum klientů. Očekává se, že do roku 2030 se podíl alternativních investic v penzijním systému zvýší na 15–20 %, zejména pokud fondy přinesou atraktivní výsledky.

Co sledovat při výběru

Zájemci by měli při výběru fondu sledovat nejen očekávaný výnos, ale i:

• strategii fondu (do čeho přesně investuje),
• míru kolísání (volatilitu),
• likviditu (možnost výběru prostředků),
• poplatky (často vyšší než u běžných fondů),
• délku a formu spoření.

Důležité je také ověřit si, zda daný fond opravdu patří mezi nově licencované alternativní účastnické fondy – a ne pouze mezi fondy s vyšším rizikem.

Hypoteční sazby v Česku klesly pod pětiprocentní hranici – poprvé od roku 2021. Banky snižují úroky a reagují tak na změny měnové politiky i oživení zájmu o bydlení. Pro žadatele o úvěr to znamená lepší dostupnost financování a návrat optimismu na realitní trh.

Po více než třech letech, kdy hypotéky běžně přesahovaly úrok 6 %, se trh opět posunul. Některé banky začaly v červnu a červenci nabízet sazby od 4,89 %, a to především u fixací na 3 a 5 let. Podle dat společnosti Fincentrum Hypoindex se průměrná sazba v červenci dostala na 4,99 %, což je symbolický i praktický zlom.

Zájem o hypotéky ožívá

Klesající sazby motivují nové žadatele, ale také klienty s hypotékami do refixace. Oproti loňsku je objem nových úvěrů o desítky procent vyšší. Lidé si více věří, že zvládnou splácet, a developeři opět zaznamenávají větší počet rezervací bytů.

Zároveň se zpomalil pokles cen nemovitostí, a to zejména ve větších městech. Kupující tak mají silnější důvod jednat dřív, než ceny opět začnou růst. Hypotéky pod 5 % jsou vnímány jako důležitá psychologická hranice, která může trh znovu rozhýbat.

Banky soupeří o klienty

Finanční domy začaly být aktivnější – kromě snížení sazeb nabízejí různé bonusy, slevy na poplatcích nebo zvýhodněné podmínky pro refinancování. Zvýšila se i ochota vyjednávat individuální sazby při vyšších částkách nebo delší fixaci.

Například Česká spořitelna, ČSOB či Air Bank nyní inzerují sazby pod 5 %, přičemž konkurenční tlak zvyšují i menší banky, které často přidávají další služby – například bezplatné ocenění nemovitosti nebo právní servis zdarma.

Co za tím stojí?

Základní důvodem pro zlevňování hypoték je postupné snižování základní sazby Českou národní bankou, která aktuálně činí 4,75 %. Banky na to reagují s určitým zpožděním, ale zároveň se dívají do budoucna, kde očekávají další pokles sazeb.

Zároveň platí, že inflace se stabilizuje a reálné mzdy rostou, což zlepšuje celkovou bonitu klientů. Banky tedy vnímají nižší riziko nesplácení a mohou si dovolit být vstřícnější.

Refinancování se vyplácí

Pro mnoho lidí je nyní vhodný čas na přefinancování hypotéky, zejména pokud jejich současná sazba přesahuje 6 %. Snížení úroku i o jeden procentní bod může ušetřit tisíce korun měsíčně. U úvěru ve výši 3 miliony korun na 25 let to může znamenat rozdíl více než 600 000 Kč na celkově zaplacených úrocích.

Refinancování je často spojeno s poplatky, ale banky se je nyní snaží omezovat nebo zcela rušit. Vyplatí se tak sledovat nabídky a nečekat až na konec fixace.

Budoucnost: Kde se zastaví?

Analytici očekávají, že pokud bude příznivý vývoj pokračovat, mohly by se sazby během podzimu dostat i ke 4,5 %, v některých případech i níže. Vývoj bude ale záviset na dalším postupu ČNB a také na mezinárodní situaci – především vývoji inflace v eurozóně a USA.

V každém případě je zřejmé, že se hypotéky opět stávají dostupnějším nástrojem pro financování bydlení a realitní trh ožívá po dvou letech stagnace.

Počet poboček bank v Česku klesl na historické minimum. Je jich nejméně od finanční krize v roce 2008. Trend digitalizace a měnícího se chování klientů nutí banky k optimalizaci sítě. Přesto fyzické pobočky zcela nezmizí – stále hrají klíčovou roli v některých oblastech služeb.

Zatímco ještě v roce 2010 bylo v Česku více než 2 000 bankovních poboček, v polovině roku 2024 jich podle České národní banky fungovalo jen 1 356. To představuje pokles o více než 30 % za poslední dekádu. Banky uzavírají hlavně menší provozovny na venkově a ve městech, kde provoz poboček přestal být rentabilní.

Hlavní důvod? Digitalizace

Klienti bank čím dál častěji využívají internetové a mobilní bankovnictví. Platby, zůstatky i sjednání jednoduchých produktů dnes zvládne většina lidí z mobilu během pár minut. Banky proto snižují počet poboček a nahrazují je digitálními službami, které jsou levnější a dostupné 24/7.

Například ČSOB, Komerční banka či Česká spořitelna zavřely během posledních dvou let desítky poboček a ve svých plánech počítají s dalším útlumem. Současně investují do rozvoje online platformy, chatovacích asistentů a vzdáleného poradenství přes videohovory.

Pobočky ale nezmizí úplně

Přestože jich bude méně, pobočky zcela nezaniknou. U složitějších produktů, jako jsou hypotéky, investice nebo dědictví, stále zůstává osobní kontakt důležitý. Zvláště starší klienti dávají přednost jednání „tváří v tvář“. Banky proto plánují zachovat alespoň základní síť větších poboček ve všech krajích, často s větším důrazem na poradenství než na běžné přepážkové služby.

Některé banky také zkouší nové hybridní modely, kdy pobočka funguje například jen dva dny v týdnu, zbytek času je nahrazen digitálním servisem. Dalším směrem je sdílení prostor mezi více finančními institucemi či jejich přesun do obchodních center, kde je vyšší provoz a dostupnost.

Dopady na zaměstnance

Útlum pobočkové sítě se pochopitelně dotýká i zaměstnanců. Banky ruší desítky až stovky pracovních míst. Často se ale snaží nabízet alternativy – například přeškolení na pozice v call centrech, IT odděleních nebo digitálním servisu. V některých případech dochází i k přechodu na částečné úvazky nebo práci z domova.

Mění se i role poboček

Z tradičních míst pro výběry a vklady se pobočky transformují na poradenská centra, kde je možné řešit komplexní otázky finančního plánování, pojistných událostí nebo investic. Tento posun je patrný nejen v Česku, ale i v celé Evropě.

Banky tak reagují na trend, kdy se hotovostní transakce přesunují do bankomatů a samoobslužných zařízení, zatímco klasické přepážky ztrácí smysl. Výsledkem je modernější, efektivnější, ale méně dostupná bankovní síť.

Český stát už dávno vydražil stovky bitcoinů zabavených v rámci trestních řízení, přesto kupci na svá digitální aktiva stále čekají. Mnozí z nich zaplatili, ale bitcoiny nedostali. Důvod? Nejasnosti, nepružnost a byrokracie. Hodnota „zadrženého“ kryptomajetku přitom mezitím prudce kolísá.

Když stát prodával zabavené bitcoiny, měl to být důkaz toho, že dokáže moderně naložit s novými formami majetku. V praxi se ale ukazuje, že realita zaostává. Investoři, kteří v aukcích kryptoměny nakoupili, se k nim často vůbec nedostali. Stát sice peníze převzal, ale bitcoiny zůstávají „někde na cestě“. Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že postupuje podle zákona, ale samotní kupci už ztrácejí trpělivost.

„Bitcoiny jsem vydražil už před měsíci, zaplatil jsem, ale dodnes jsem nedostal ani potvrzení, kde je problém,“ říká jeden z kupců, který si přál zůstat v anonymitě. Podobných případů je více a jejich společným jmenovatelem je nedostatek transparentnosti a pružnosti ze strany státu.

Kde to vázne?

Celý proces je rozdělen mezi několik institucí – Finanční správu, Ministerstvo spravedlnosti, soudy a někdy i orgány činné v trestním řízení. Koordinace mezi nimi je často pomalá a neprůhledná. Navíc, zatímco u klasického majetku je převod poměrně jednoduchý, u kryptoměn chybí přesný právní rámec, jak má stát postupovat.

Například není jasné, kdo má fyzicky provést převod kryptoměny, kdo ho schvaluje a jak se ověřuje, že kupce obdržel správné množství včas. V některých případech stát dokonce nemá přímý přístup ke kryptopeněženkám, které byly zajištěny policií, nebo se čeká na finální rozhodnutí soudu.

Bitcoiny mezitím kolísají

Dalším problémem je volatilita samotného aktiva. Hodnota bitcoinu se za poslední rok několikrát výrazně změnila. Někteří kupci tak za své peníze mohli dostat digitální měnu v jiné hodnotě, než jaká byla v době úhrady. To vyvolává otázky, kdo nese odpovědnost za případné kurzové rozdíly – stát, nebo investor?

Ministerstvo na tyto otázky zatím neposkytlo konkrétní odpovědi. Tvrdí, že celý proces je v souladu se zákonem o majetku státu a zákonem o výkonu rozhodnutí.

Zahraničí je dál

V jiných zemích, jako je Německo či USA, už existují detailní procedury pro nakládání s kryptoměnami zajištěnými policií. Dražby se konají pravidelně, převody probíhají automatizovaně a dozorované specializovanými agenturami. Výnosy jsou pak rychle dostupné státní kase a kupci dostávají aktiva během několika dní.

V Česku se ale kryptoměny stále zpracovávají jako „neobvyklý majetek“, bez jasných pravidel a s obrovským prostorem pro zpoždění a chybovost.

Co by pomohlo?

Podle odborníků by řešením bylo zavedení jednotného rámce pro nakládání s digitálními aktivy státem. Ten by měl jasně určit postupy pro zajištění, správu, dražbu i převod kryptoměn. Dále by bylo vhodné vytvořit centrální digitální platformu, kde by bylo možné sledovat stav každé transakce a stav převodu.

Z pohledu důvěryhodnosti státu i zájmu o budoucí aukce je důležité, aby kupci měli jistotu, že stát s jejich penězi i digitálním majetkem nakládá transparentně a efektivně.

Stavební kámen důchodového zajištění – penzijní spoření – přináší letos nečekaně vysoké zhodnocení. Některé fondy dokázaly od začátku roku zhodnotit úspory klientů o více než deset procent, a to navzdory obavám z inflace, geopolitiky i nejistého vývoje trhů.

Zatímco v předchozích letech se zajištění na stáří u mnohých lidí spojovalo spíše s opatrností a obavami z nízkých výnosů, letošní výsledky doplňkového penzijního spoření mnohé příjemně překvapily. Zejména dynamické fondy, které investují vyšší podíl prostředků do akcií, letos těží z příznivého vývoje na trzích a jejich výnosy atakují nebo přesahují hranici 10 %.

Například fond Conseq globální akciový Plus zaznamenal ke konci června zhodnocení přes 11 %, podobně si vede i fond od KB Penzijní společnosti. Vyšší výnosy vykazují i další penzijní společnosti, jako ČSOB nebo Allianz. Konzervativnější fondy, které investují převážně do dluhopisů, samozřejmě tak vysoké výnosy nedosahují, ale i ty se letos pohybují kolem 3–5 %, což je rovněž nad průměrem předchozích let.

Akcie táhnou výsledky vzhůru

Za vynikajícími výsledky stojí zejména akciové trhy, které se v první polovině roku zotavily z předchozích poklesů. Americký index S&P 500, evropský Stoxx Europe 600 i řada dalších světových indexů rostly, a to díky silným firemním výsledkům, očekávání poklesu úrokových sazeb a uklidnění inflace.

Dynamické penzijní fondy, které mají větší podíl investic právě v akciích, z tohoto vývoje silně profitují. Pro mladší klienty se tak tyto fondy stávají atraktivnější volbou, protože nabízejí vyšší výnosy než tradiční konzervativní strategie.

Dlouhodobá strategie se vyplácí

Odborníci ale upozorňují, že aktuální výnosy je třeba vnímat v kontextu dlouhodobého horizontu, na který je penzijní spoření určeno. Nelze očekávat, že každý rok přinese takto vysoké zhodnocení. Na druhé straně to ale potvrzuje, že i konzervativní investiční nástroj jako penzijní fond může být zajímavý, pokud je správně nastaven.

Finanční poradci doporučují pravidelně kontrolovat nastavení strategie, a pokud je klientovi například 30 let a má před sebou ještě 30–35 let do důchodu, dává smysl využít dynamický fond s větším výnosem, i když je volatilnější.

Příspěvky od státu zůstávají klíčové

Výhodou penzijního spoření zůstává i státní příspěvek, který může činit až 340 Kč měsíčně, pokud si člověk spoří alespoň 1 700 Kč. K tomu se přičítají daňové úlevy, které lze uplatnit při úsporách nad tuto hranici. Díky tomu je penzijní spoření jedním z mála nástrojů, kde se spořiteli „přispívá“ i z veřejných peněz.

Vzhledem k demografickému vývoji a tlakům na státní rozpočet ale panují obavy, zda budou tyto příspěvky dlouhodobě udržitelné. Ministerstvo financí však aktuálně změny neplánuje.

Zájem Čechů roste pomalu

Přestože letošní výnosy by mohly být silným impulsem k většímu zájmu veřejnosti, většina Čechů stále volí konzervativní přístup a drží se základních transformovaných fondů, které nabízí nižší, ale stabilnější výnos. Výjimkou jsou především mladší generace, které se více orientují na investování a nebojí se ani rizikovějších strategií.

Penzijní společnosti proto zdůrazňují potřebu finančního vzdělávání a pravidelného přezkoumání smluv, aby klienti mohli ze svých úspor vytěžit maximum.

Spotřeba klimatizace v horkých dnech se stala jedním z hlavních témat českých domácností. Zatímco ještě před několika lety byla klimatizace v bytech spíše výjimkou, dnes se stává běžnou součástí domácího komfortu. Zajímá vás, kolik stojí její provoz a jak se vyplatí ve srovnání s vytápěním?

V letních měsících, kdy teploty šplhají ke třiceti a více stupňům Celsia, roste zájem o klimatizační jednotky. Podle dat z trhu stoupla poptávka po klimatizacích meziročně o více než 25 %. Zároveň ale přetrvává obava z jejich provozních nákladů – Češi se často bojí, že jim klimatizace „vysaje“ peněženku. Realita je ale jiná: chlazení je často levnější než vytápění.

Kolik stojí provoz klimatizace?

Výpočet je poměrně jednoduchý. Běžná splitová klimatizace s výkonem 2,5 kW, která postačí pro chlazení jedné místnosti, má spotřebu zhruba 0,7 kWh za hodinu provozu. Při ceně elektřiny okolo 6 Kč/kWh tak hodina chlazení vyjde na zhruba 4,20 Kč.

Pokud klimatizaci používáte každý den 6 hodin během dvou měsíců v létě (přibližně 60 dní), vyjde vás to na:

0,7 kWh × 6 hod × 60 dní × 6 Kč = 1 512 Kč za celé léto

Topení je výrazně dražší

Například elektrické přímotopy nebo topení klimatizací v zimě mohou stát mnohonásobně více. Pro vytápění místnosti 20 m² spotřebujete v průměru kolem 3–4 kWh elektřiny denně. Pokud vytápíte 6 měsíců (180 dní) a platíte stejnou cenu za elektřinu (6 Kč/kWh), je roční účet za vytápění:

3,5 kWh × 6 Kč × 180 dní = 3 780 Kč

A to se bavíme pouze o jedné místnosti. Pokud topíte plynem nebo dálkově, mohou být náklady nižší – ale v posledních letech kvůli cenovým výkyvům plynu i tyto způsoby podražily.

Návratnost investice do klimatizace

Kvalitní klimatizační jednotka vyjde včetně montáže zhruba na 25 až 35 tisíc korun. Když ji budete využívat nejen na chlazení, ale i na přitápění v přechodných obdobích (jaro, podzim), návratnost investice může být 5 až 8 let – podle aktuálních cen energií a způsobu využití.

Navíc klimatizace s funkcí tepelného čerpadla (tzv. „inverter“) zvládá efektivně vytápět až do venkovní teploty -10 °C.

Spotřeba elektřiny domácností roste

Podle dat ČSÚ vzrostla průměrná roční spotřeba elektřiny v domácnostech o 3,8 %. Důvodem jsou nejen klimatizace, ale i nové technologie, nabíjení elektromobilů, tepelné čerpadla a přechod od plynových spotřebičů.

To znamená, že každá kilowatthodina se počítá, a důraz na úsporné spotřebiče a správné nastavení spotřeby je důležitější než kdy dříve.

Bitcoinová peněženka, která více než deset let ležela ladem, se náhle probudila – a přesunula kryptoměny za stovky milionů dolarů. Přestože jméno vlastníka zůstává neznámé, v kryptokomunitě to vzbudilo obrovský rozruch. Ve srovnání s tím jsou případy typu Blažkova „mince za miliardu“ jen drobným příběhem.

Na začátku července došlo k mimořádně sledovanému přesunu 1 005 bitcoinů z adresy, která nebyla aktivní od roku 2010. Tehdejší hodnota těchto kryptoměn se pohybovala v jednotkách dolarů. Dnes má tento balík cenu přes 1,4 miliardy korun. Není přitom jasné, kdo za transakcí stojí – adresa patřila mezi tzv. „spící peněženky“, tedy účty, které dlouhodobě neprováděly žádnou aktivitu a mnohdy se považují za ztracené.

Přesun vyvolal vlnu spekulací

Tak rozsáhlý pohyb starých bitcoinů okamžitě upoutal pozornost analytiků i investorů. V minulosti totiž podobné transakce často předznamenávaly buď prodej většího množství kryptoměn, nebo snahu skrýt jejich původ. Někteří odborníci dokonce naznačují, že by se mohlo jednat o peněženku propojenou s ranými těžaři, možná i samotným zakladatelem Bitcoinu – Satoshim Nakamotem.

Ať už je realita jakákoli, trh na tento pohyb reagoval citlivě. Cena Bitcoinu krátce poklesla, protože velké přesuny z „historických“ adres mohou naznačovat snahu zpeněžit zisky. To pak zvyšuje prodejní tlak na trhu.

Blažkův „milionový případ“ ve stínu

V Česku přitom nedávno vzbudil zájem jiný kryptopřípad – údajné zcizení kryptoměn ve výši přes miliardu korun z trezorů podnikatele Tomáše Blažka. Ten tvrdí, že přišel o digitální měny z důvodu selhání softwaru a technologií třetích stran. Zatímco jeho spor je stále předmětem vyšetřování a soudních pří, nově probuzená peněženka působí v porovnání téměř jako zjevení z jiného světa.

Zatímco Blažkův případ ukazuje rizika spojená s chybami nebo neopatrným zacházením s kryptoměnami, aktuální přesun ze spící peněženky ukazuje jinou stránku – že i desetiletý klíč může stále odemknout ohromné bohatství, pokud není zapomenut.

Otázky bezpečnosti a důvěry

Příběh opět oživuje zásadní téma: co znamená vlastnictví v kryptosvětě? Pokud má někdo přístup ke klíčům, je to jeho. Neexistují zde notáři, banky, soudy ani pojišťovny. S jednou kombinací seed phrase lze ovládat miliardová aktiva. To přináší na jednu stranu naprostou svobodu a nezávislost, ale zároveň také obrovskou zodpovědnost.

Vlastníci kryptoměn by měli být opatrní a dobře chápat, jak jejich peněženky fungují, jaké existují typy zabezpečení (hardware peněženky, seed phrase, vícefaktorové ověření) a jak je uchovat po dekády, pokud plánují dlouhodobé držení.

Bitcoin zůstává volatilní, ale lákavý

Navzdory spekulacím a pohybům velkých hráčů zůstává Bitcoin pro mnoho investorů dlouhodobě atraktivní. Nejen jako spekulativní nástroj, ale také jako digitální alternativa ke zlatu. Případ spící peněženky zároveň ukazuje, že i po více než deseti letech se lze k bitcoinu vrátit a realizovat obrovský zisk – za předpokladu, že si člověk pečlivě uchoval přístup.

Ať už byl původní držitel anonymní vizionář, zapomnětlivý geek nebo někdo z kruhu raných vývojářů, jeho dnešní výběr z kryptosvěta byl učebnicovým příkladem síly dlouhodobého držení.

Legendární investor Warren Buffett opět ukázal, že jeho přístup k bohatství zůstává neotřesitelný – rozdal další obří balík akcií za šest miliard dolarů, a to pěti nadacím. Jde o jeho největší dar od roku 2006.

Warren Buffett, devadesátitříletý miliardář a šéf investičního konglomerátu Berkshire Hathaway, se rozhodl pokračovat v naplňování svého dlouhodobého slibu, že většinu svého majetku rozdá na dobročinné účely. Tentokrát daroval celkem 13 milionů akcií třídy B společnosti Berkshire Hathaway v hodnotě přes šest miliard dolarů pěti charitativním nadacím.

Buffett tyto dary realizuje pravidelně každý rok už od roku 2006, kdy poprvé oznámil, že plánuje většinu svého jmění převést na filantropii. Letos jde o jeho největší jednorázový příspěvek za téměř dvě dekády. Mezi obdarovanými jsou opět nadace Billa a Melindy Gatesových a tři nadace Buffettových dětí (Susan Thompson Buffett Foundation, Sherwood Foundation, Howard G. Buffett Foundation) spolu s Nadací NoVo vedenou jeho nejmladším synem.

Filantropie jako životní závazek

Buffett ve svém prohlášení uvedl, že je i nadále přesvědčen, že velký majetek by měl být vracen společnosti, která jej umožnila vytvořit. Vyzdvihl také důvěru, kterou má v práci nadací, jimž své akcie daruje. Jejich dlouhodobý přístup a konkrétní dopad podle něj přesně odpovídají filozofii „efektivní filantropie“.

„Můj život byl mimořádně příznivý, pokud jde o podmínky, příležitosti i spolupracovníky. Mám proto povinnost tento úspěch vracet zpět,“ uvedl Buffett.

Akcie zůstávají pod kontrolou nadací

Buffett daroval akcie třídy B, které mají menší hlasovací právo než akcie třídy A. I tak jde o velice likvidní a hodnotné podíly. Nadace si mohou s dary naložit dle vlastního uvážení – většinou je vymění za hotovost a financují své projekty v oblasti zdravotnictví, vzdělávání, rozvojových zemí či rovnosti žen a mužů.

Například Nadace Gatesových patří k největším soukromým charitám světa, a Buffett je jejím dlouholetým podporovatelem. Jeho dosavadní příspěvky do této nadace už přesahují 43 miliard dolarů.

Buffett a jeho závěť s velkým dopadem

Tento dar je součástí dlouhodobé iniciativy zvané Giving Pledge, již Buffett v roce 2010 založil spolu s Billem Gatesem. Jejím cílem je přesvědčit miliardáře po celém světě, aby se zavázali věnovat alespoň polovinu svého bohatství na dobročinné účely.

Buffett je také známý tím, že plánuje jen velmi malou část svého majetku odkázat rodině – většina půjde na charitu. Jeho osobní přístup k majetku, kdy žije ve stejném domě v Omaze jako před desítkami let a jezdí běžným autem, slouží jako vzor skromnosti a dlouhodobého přemýšlení.

Majetek roste, dary se zvyšují

Podle aktuálních odhadů má Warren Buffett majetek přes 130 miliard dolarů. I přes své štědré dary se tedy jeho celkové bohatství nadále zvyšuje – především díky růstu akcií Berkshire Hathaway. To potvrzuje jeho vlastní investiční strategii – dlouhodobé držení kvalitních aktiv, minimalizace spekulací a důvěra v americkou ekonomiku.

Jeho letošní dar potvrzuje, že Buffett nejen radí ostatním, jak zbohatnout, ale zároveň dává příklad, jak s bohatstvím naložit s respektem a vizí.