Které země se nejrychleji zadlužují? Přehled států, které míří do dluhové pasti

Zadlužení států celého světa nabírá v poslední dekádě nové rozměry – a některé země se propadají do dluhové spirály tempem, které zaskočilo i ekonomické analytiky. Od pandemie přes energetickou krizi až po geopolitické napětí – to vše přispělo k razantnímu růstu státních deficitů. Které země se zadlužují nejrychleji a co za tím stojí?

San Marino: Neviditelný skok do rizika
Jeden z nejmenších států Evropy se během pouhých deseti let propadl z bezpečné úrovně zadlužení 19,3 % HDP až na více než 64 %. Příčiny tohoto vývoje sahají k přetížení malého bankovního sektoru, v němž se v minulosti hromadila toxická aktiva. Dluhová spirála se roztáčela během finanční krize a pandemie, kdy stát musel zachraňovat klíčové instituce. Ačkoliv v posledních letech přistoupil ke stabilizačním opatřením, dluh zůstává vysoký a nadále představuje systémové riziko.

Surinam: Z tropického ráje do dluhového pekla
Tato jihoamerická země vstoupila do poslední dekády s relativně zdravým zadlužením okolo 41 % HDP. V roce 2025 však dosahuje alarmujících 86,6 %. Na vině je kombinace domácích krizí, měnového kolapsu a neudržitelných vládních výdajů. Inflace v zemi překročila několikrát dvoucifernou hranici a měna dramaticky oslabila. Následkem toho země přistoupila k restrukturalizaci dluhu, včetně jednání s mezinárodními věřiteli a soukromými fondy.

Alžírsko: Ropa už nestačí
Alžírsko je klasickým příkladem země závislé na vývozu surovin. V roce 2015 mělo zadlužení ve výši pouhých 7,7 % HDP. S pádem cen ropy a plynu ale začala růst závislost státního rozpočtu na vnějších půjčkách. V roce 2025 už zadlužení dosahuje téměř 58 %. Významnou roli sehrály i rozsáhlé dotace na potraviny, pohonné hmoty a další komodity, které vláda z politických důvodů nechtěla omezit. Bez strukturálních reforem bude situace neudržitelná.

Bolívie: Výdaje na úkor stability
Ekonomika Bolívie se dlouhodobě spoléhala na vývoz plynu, který však v posledních letech výrazně klesl. Zatímco v roce 2015 činil státní dluh přibližně 41 % HDP, dnes přesahuje 92 %. Sociální programy a dotace, které měly zajišťovat stabilitu v zemi, se staly břemenem. Inflace se pohybuje v rozmezí 20–25 % a země čelí problémům se splácením svých závazků. Dluh přitom není jen externí – stát si půjčuje i od domácích institucí, což zvyšuje riziko vnitřní finanční krize.

Globální trendy a varování
Zadlužení roste po celém světě, nejen v rozvojových státech. Inflace, úrokové sazby, války a poklesy v obchodní výměně nutí vlády zvyšovat výdaje a krýt je dluhem. Rozdíl však spočívá v tom, jaké země mají přístup na kapitálové trhy a jaké ne. Zatímco některé státy (např. USA nebo Německo) si mohou půjčovat i při vysokém dluhu díky důvěře trhů, jiné (jako Bolívie či Surinam) čelí mnohem přísnějším podmínkám, vyšším úrokům nebo přímo odmítnutí.

Dluh jako hrozba budoucnosti
Při dosažení určité hranice se dluh přestává sám o sobě snižovat ani v době růstu HDP. Pokud stát splácí více na úrocích než kolik investuje do budoucího růstu, vzniká tzv. dluhová past. V ní se aktuálně ocitá více než 30 zemí světa. Problémem však není jen výše dluhu, ale i jeho struktura – tedy kolik procent tvoří krátkodobé závazky, jaké jsou podmínky úvěrů, a kdo je věřitelem.

Prostor pro reformy, nebo slepá ulička?
Řešení existuje – spočívá v kombinaci úsporných opatření, daňových reforem, snížení neefektivních dotací a podpory exportních odvětví. Mnohé vlády však čelí silnému domácímu odporu proti škrtnutí sociálních výdajů. V některých případech navíc neexistuje ani politická vůle ke změně kurzu.

Pohled do budoucna
Zadlužení států bude i v dalších letech jedním z hlavních ekonomických rizik. Čím více zemí vstoupí do dluhové spirály, tím větší bude tlak na mezinárodní instituce, bankovní sektor a globální stabilitu. Pro investory, firmy i občany to znamená jediné – pečlivě sledovat vývoj veřejných financí nejen doma, ale i v zahraničí.