Jana Mlazochová 
Zdroj náhledové fotografie je freepik.com
Globální žebříček roku 2025 přináší tvrdý obrázek: v řadě zemí světa je bohatství koncentrováno v rukou jednotek procent obyvatel. Nerovnost majetku — akcií, nemovitostí i kapitálu — dosahuje extrémních hodnot, což výrazně zpochybňuje ekonomickou spravedlnost i stabilitu těchto států.
Podle nového hodnocení s využitím Giniho koeficientu, jenž měří nerovnoměrnost rozložení bohatství, dominují seznamu nejen ropné monarchie či oligarchické režimy, ale i státy tradičně považované za rovnostářské. Česko v žebříčku není, což lze považovat za pozitivní signál.
Brazílie vystupuje na prvním místě se skutečně hlubokou propastí mezi elitami a většinou obyvatel. V některých městech můžete na jedné straně ulice vidět luxusní mrakodrapy, na druhé pak rozlehlé slumy bez základní infrastruktury. Přestože se v posledních dekádách částečně rozvíjela střední třída, převážné výhody z tohoto růstu zůstaly v rukou horních deseti procent populace.
Rusko následuje s dlouhodobou oligarchizací majetku. Po rozpadu Sovětského svazu získala skupina lidí kontrolu nad klíčovými odvětvími ekonomiky a dodnes drží primát v kontrolování kapitálu. Běžní lidé trpí nízkými úsporami a omezenou mobilitou mimo velká centra, jako jsou Moskva a Petrohrad.
Jihoafrická republika nese dědictví apartheidu — většina půdy, firem i investic je v rukou malé bílé menšiny, zatímco černošská většina čelí nezaměstnanosti, chudobě a omezenému přístupu ke vzdělání. Nerovnosti jsou pevně zakořeněné, a to i přes desítky let od formálního ukončení diskriminace.
Spojené arabské emiráty jsou ukázkou toho, jak bohatství a zážitková pověst státu stojí na zádech tisíců levných zahraničních pracovníků, kteří nemají žádná občanská práva — ani právo na ochranu či podíl na tvorbě bohatství.
Saúdská Arábie je dalším příkladem, kde většina příjmů a aktiv plyne královské rodině a spřízněným elitám. I přes reformní programy přetrvává výjimečné postavení několika vyvolených a masivní nerovnosti dál utahují psychické i ekonomické pouto obyvatel.
Švédsko je největším paradoxem žebříčku. Země s pověstí sociálního útočiště skrývá vysokou koncentraci kapitálu v rukou několika historicky vlivných rodin. Tato tichá, dlouhodobá nerovnost je méně viditelná, ale zásadní.
Na seznamu nechybí USA – přestože jde o ekonomickou velmoc, bohatství je zde opravdu extrémně centralizováno. Jeden procento Američanů má tolik kapitálu, že by z teoretického pohledu mohli koupit 99 % domů, aniž by se zadlužili. Mezitím střední třída stagnuje nebo se zadlužuje, aby udržela životní úroveň.
Vzniklý žebříček poukazuje na rozmanité formy nerovností po celém světě. V některých případech ji pohání historická segregace a koloniální dědictví, jinde oligarchizace, státrost, nebo jednoduché zbídačení většiny obyvatel. Výsledkem je globální výzva — jak nastolit spravedlivější sdílení bohatství a zamezit ekonomické a společenské polarizaci?
