Průměrné důchody rostou, invalidní penze zůstávají nízké: Kde je největší rozdíl?

V posledních letech došlo v Česku k výraznému růstu důchodů, které se meziročně zvedly o desítky procent. Přestože si většina seniorů polepšila, invalidní důchody zůstávají i po valorizacích na podstatně nižší úrovni. To vytváří mezi příjemci výrazné rozdíly a otevírá debatu o spravedlnosti důchodového systému.

Průměrný starobní důchod v roce 2024 přesáhl hranici 20 tisíc korun, což je o několik tisíc více než před třemi lety. Tento růst je výsledkem nejen pravidelných valorizací, ale i mimořádných úprav, které vláda schválila kvůli vysoké inflaci. Senioři tak dokázali alespoň částečně držet krok s rostoucími cenami potravin, energií a služeb.

Na druhé straně však stojí invalidní důchodci, jejichž průměrná penze se pohybuje výrazně níže – podle stupně invalidity v rozmezí od 9 do 14 tisíc korun měsíčně. A právě zde vzniká zásadní disproporce: lidé, kteří kvůli zdravotnímu stavu nemohou pracovat, jsou odkázáni na nižší příjem, který jim často nestačí ani na pokrytí základních životních nákladů.

Invalidní důchod pod drobnohledem
Invalidní penze se vypočítává jiným způsobem než starobní. Zohledňuje nejen odpracované roky, ale také věk a stupeň invalidity. Nejnižší částky pobírají lidé s prvním stupněm invalidity, kteří často dostávají jen několik tisíc korun měsíčně. Ti s těžším zdravotním postižením sice pobírají vyšší penze, ale stále zůstávají pod úrovní průměrného starobního důchodu.

Podle odborníků je problém v samotném nastavení systému, který invalidní důchodce dlouhodobě znevýhodňuje. Často se jedná o lidi, kteří měli přerušovanou pracovní historii, nižší mzdy nebo krátkou dobu pojištění. To vše se promítá do výsledné částky.

Sociální dopady a rizika chudoby
Nízké invalidní penze mají závažné sociální důsledky. Zatímco u starobních důchodců je chudoba relativně vzácná, mezi invalidními důchodci se jedná o poměrně běžný jev. Tito lidé mají často vyšší náklady na zdravotní péči a přitom menší možnosti přivýdělku. Výsledkem je vyšší riziko sociálního vyloučení a závislosti na dávkách hmotné nouze.

Organizace zastupující zdravotně postižené proto dlouhodobě apelují na vládu, aby systém upravila a invalidní důchody více přiblížila těm starobním. Argumentují tím, že jde o zajištění důstojného života a spravedlnost v přístupu k lidem, kteří se do složité situace dostali bez vlastního zavinění.

Možné změny do budoucna
Ministerstvo práce a sociálních věcí připravuje důchodovou reformu, která má řešit i otázku invalidních penzí. Uvažuje se o zvýšení základní výměry nebo o zvláštních příplatcích pro těžce postižené. Změny ale budou vyžadovat politickou shodu i finanční krytí, což celý proces zpomaluje.

Ekonomové zároveň upozorňují, že růst důchodů jako celku má své limity. Český důchodový systém je dlouhodobě deficitní a stárnutí populace tlak na rozpočet ještě zvýší. Proto bude nutné hledat kompromis mezi finanční udržitelností a sociální spravedlností.

Jak se liší průměrné částky
Zatímco starobní důchod se dnes pohybuje kolem 20 200 korun, invalidní důchody podle stupně dosahují zhruba těchto částek:

• Invalidita I. stupně: cca 9 500 Kč
• Invalidita II. stupně: cca 12 000 Kč
• Invalidita III. stupně: cca 14 500 Kč

Rozdíl mezi starobním a invalidním důchodem je tedy výrazný a může činit až deset tisíc korun. To jasně ukazuje, že invalidní důchodci patří mezi nejzranitelnější skupiny.

Závěr
Český důchodový systém se v posledních letech zaměřil především na navyšování starobních penzí. Invalidní důchody ale zůstávají nízké, což vyvolává oprávněnou kritiku. Pokud má být systém spravedlivý, musí reflektovat i potřeby těch, kteří se kvůli zdravotnímu stavu nemohou sami zabezpečit.